One man in Amsterdam

Začal se den a to ne tak úplně obyčejný....ráno jsme vstali brzo, najedli se a seběhli schody a mířili ke kolám u malého gheta...byly tam, což bylo štěstí v uličce jako byla tato.Ovšem ne tak úplně...jedno kolo bylo tak trochu teda možná tak trochu víc vyfouklé...takže byliy vlastně 2 možnosti....vrátit se zpátky do bytu v total super počasí a nebo něco vymyslet...u první benzinky nefungovala vzduchová pumpa...u druhé benzinky sme přišly na to, že pokus o nafouknutí je zbytečné házení eur do nafukovací mašiny,protože kolo během pár sekund znovu ušlo.Jeli sme o pár bloků dál, směrem do centra...s nadějí,že v neděli jsou v takovém velkoměstě přece jenom nějaké opravny kol otevřené.Po cestě Rasťo uviděl nebo spíš nějakým zázrakem si zrovna všiml nějakého pána u garáže, jak dělal něco s kolem, přijeli sme blíž a zeptali se,jestli neví,kde jsou tu nějaké opravny kol...hmmm tak v neděli asi ne odpověděl nám,takže naše snahy o opravu se v tu chvíli naprosto rozplynuly.... ...JENŽE pak se stalo něco,co sme absolutně nečekali...pán se zeptal,co s kolem máme pak vešel do své garáže podal mě do rukou malou červenou krabičku ať to držím a začal nám kolo opravovat...během procesu který trval pár minut(což sem fakt nechápala,že tak rychle to vlastně jde)opravil a nafoukl naše kolo..což bylo naše vysvobození.Nadšení sme vytáhli nějaké peníze,že pána odměníme za námahu ,jeho ušpiněné ruce od lepidla a za volný čas,který nám obětoval...jenže sme netušili,že to asi nebyl tak úplně obyčejný pán...jen tak se usmál a řekl ....I helped you and next time you will help somebody else...no a pak nám dal ještě malou pumpičku na kolo s tím,že jich má doma hodně...což už sme nechápali vůbec na to,že sme ho viděli poprvé a pravděpodobně naposledy v životě.......tak mu to asi už nestihneme oplatit....na světě ale pořád ještě zbývá dalších pár miliard lidí,aby sme jeho vzkaz mohli poslat dál...